Lesy

Původně bylo celé Podblanicko porostlé lesy. Druhová skladba odpovídala vegetačnímu stupni s převahou jedle a buku, s příměsí javoru klenu a lípy ve specifických suťových polohách Velkého a Malého Blaníku. Na výslunných jižních a jihozápadních stráních lze původně předpokládat výskyt dubu, habru a borovice, v údolích vodních toků porosty olše lepkavé, vrby a jasanu.

Prvním významným zásahem do tohoto stavu byl pravděpodobně příchod Keltů asi před 2400 lety, kteří vybudovali na Velkém Blaníku hradiště. Obranné valy jsou zde patrné dosud. To určitě vedlo z obranných důvodů ke smýcení lesních porostů na jeho vrcholu.

Bučiny na Velkém Blaníku mají místy charakter pralesa. Foto: Martin Klaudys.Středověká kolonizace krajiny začíná vznikem kláštera premonstrátek v Louňovicích v polovině 12.století. Rozvoj řemesel vyžadoval mnoho palivového dříví a nastal tedy tlak na lesy. Dřevo z lesa bylo těženo výběrem potřebných stromů, druhová skladba se v podstatě nezměnila. Velikost těžby dřeva z lesa kolísala podle společenských událostí a potřeb (např. po třicetileté válce rozloha lesa vzrostla).

Nástup pěstování smrku začal na Blaníku v 19.století společně s poptávkou po stavebním dříví. První hospodářský plán platil na Podblanicku od roku 1881 a podíl smrku se postupně zvyšoval na úkor listnáčů. Ani smrkovým porostům na Blaníku se ovšem nevyhnuly větrné polomy a mniškové kalamity.

Bučina na Velkém Blaníku. Foto: Martin Klaudys.Změnu tohoto stavu zaznamenal nástup Josefa Melichara na polesí Louňovice na začátku 50.let 20. století. Tento lesník zavedl maloplošnou obnovu buku a jedle v kotlících a okrajových sečích. Tyto obnovní prvky se dodnes využívají s cílem dosáhnout přirozené skladby lesa.

V současnosti tvoří les 31% plochy CHKO. V roce 2001 bylo procentuální zastoupení blanických lesů následující: smrk- 56,9%, jedle- 0,8%, buk - 7,0%, borovice - 20,3%, modřín - 6,6%, dub (letní a zimní)- 2%, habr - 1%, bříza - 2,7%.

Společnou snahou Správy CHKO a lesníků je zlepšit zdravotní stav lesa ať už cílenou výchovou lesa nebo podporou pestré druhové skladby. Aktivně je do porostů v 1.zóně CHKO dosazován buk a jedle, jejichž přirozená obnova je obtížná.

Dubohabřina v údolí Blanice. Foto: Martin Klaudys.Lesy v 1.zóně CHKO Blaník jsou z větší části lesy zvláštního určení, lesy ve vrcholových partiích Velkého a Malého Blaníku jsou vedeny jako lesy ochranné. Lesy v dalších zónách jsou lesy hospodářské. Součástí zdejších lesů je i významná genová základna pro buk o výměře 157 ha.

Návštěvníci v přírodních rezervacích Velký a Malý Blaník by měli omezit svůj pohyb na značené cesty, neboť při chůzi v lesním porostu mohou snadno poškodit cenné semenáčky nebo sazenice.

Správa CHKO Blaník

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt