Geologie

Geologická mapka CHKO BlaníkCHKO se rozkládá v území českého moldanubika, a to jeho české větve, která je na severu omezena kutnohorským krystalinikem a na západě se stýká se středočeským plutonem. Významným geologickým fenoménem je soustava zlomů Blanické brázdy. Tvoří tektonickou zónu mobilní od doby vzniku moldanubika prakticky až dodnes. Blanická brázda je v terénu patrná jako široká sníženina, kterou protéká řeka Blanice. Na zónu Blanické brázdy je také vázáno zrudnění, především polymetalické.

Nejrozšířenější horninou oblasti jsou sillimanticko - biotitické pararuly. Ty budují především celé území východně od načeradeckého srázu, které patří k pararulám Českomoravské vrchoviny. Jsou značně rozšířeny také západně od hlavního zlomu Blanické brázdy. Masivní migmatity popovického komplexu s výraznými oky živce nacházíme severně v lese Hříva. Severozápadě od Louňovic se objevují muskovit-biotitické pararuly, svorové ruly a svory, jihozápadně od Louňovic nalézáme biotitické ortoruly. V lomu na západním svahu Křížovské hůry můžeme spatřit dvojslídné žuly a žuloruly s turmalínem a granátem. V omezené míře se v CHKO objevují místa s intruzivními horninami, které geneticky patří ke středočeskému plutonu. Geologický významná je erlanová vložka v zařízlém údolí Brodce, ve které jsou vyvinuty pseudokrasové útvary (největší známá jeskyně zde dosahuje rozměrů nejméně 10 x 15 m).

Veřejová skála na Velkém Blaníku. Foto: Martin Klaudys.Nejvýznamnější geologickou lokalitou je zlatodůl Roudný, ležící na jihozápadní hranici oblasti. Jde o jedno z nejstarších známých českých ložisek zlata. Roudenské ložisko, ležící v jednotvárné sérii moldanubika, tvořené převážně biotitickými migmatitickými pararulami se sillimanitem, je velmi nepravidelný a bohatě rozvětvený žilník s třemi hlavními poruchovými systémy. Přínos zlata hydrotermálními roztoky byl spjat zřejmě s dozvuky intruzivní činnosti, kterou vznikal nedaleký masiv blanické ortoruly a jeho výběžky. Teplé roztoky kolující po puklinách se vysrážely, přičemž vznikly křemenné žilky s hojným arsenopyritem, pyritem a zlatem. Na vrchu Roudný se dolovalo zlato od roku 1769 do roku 1804. Další průzkumné práce byly prováděny od roku 1893, zmodernizovaný důl byl otevřen v roce 1904. Výzkumy významného českého geologa F. Pošepného vedly na začátku tohoto století k intenzívnímu rozvoji těžby ložiska. Kov byl získáván kyanizací rozemleté rudniny. Odhaduje se, že od poloviny 18.století se zde vytěžilo celkem asi 6 t zlata, přičemž nejvyšší těžba byla zaznamenána v roce 1913 (325 kg zlata), čímž zlatodůl zaujal vedoucí místo v rakousko-uherské monarchii. Celkem bylo vytěženo 660,6 kt rudniny s průměrnou kovnatostí 10,5 g/t. Ložisko je prozkoumáno do hloubky 510 m. Dolování bylo ukončeno v roce 1930.

Na území CHKO nejsou známy význačnější paleontologické nálezy, v blízkém okolí CHKO je však známa slojka antracitového uhlí u Chobota nedaleko Vlašimi. V roce 1868 zde byly nalezeny zbytky některých vyhynulých rostlin (Calamites, Callipteris, Odontopteris, Pecopteris, Sphenophyllum a Taeniopteris, primitivní jehličnany rodů Walchia, kordaity rodů Cardiocarpus a Cordaites) a také živočichů (korýš rodu Bythocypris, ryby rodu Amblypterus).

Správa CHKO Blaník

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt